| Církev československá husitská (dále CČSH) o sobě vyznává, že vznikla z Boží vůle a milosti, aby skrze ni do jediné, svaté, obecné církve Boží byli přivedeni mnozí, kteří by jinak zůstali ztraceni v nevíře a beznaději, a aby usilovala o Boží církev bez poskvrny a vrásky (Základy víry CČSH, čl. 42).
Historie
Církev československá husitská (do r. 1971 Církev československá) vznikla o vánocích 1919, kdy byla v řadě katolických kostelů slavena poprvé bohoslužba v českém jazyce. Dne 8.1.1920 se ustavila v Praze z radikálního křídla modernistického reformního hnutí římskokatolického duchovenstva (Ohnisko) v čele s ThDr. Karlem Farským, později zvoleným prvním patriarchou nové církve.
Poslání
Z dosavadní bohoslovecké tradice vystupují tyto základní rysy CČSH:
Nejvyšší normou je Duch Kristův (Duch Boží, Duch svatý). Zjevení je totožné s Božím Slovem, Boží Slovo s Ježíšem Kristem. Bible a Boží Slovo nejsou vždy totožné. Cílem je naplňovat Duchem Kristovým celý život, to znamená být jeho účinným nástrojem ve světě.
Apostolicita a reformační charakter
Obojí chápeme duchovně (z Ducha svatého). Apoštolskost církve je určena věrným uchováváním a předáváním ryzí biblické zvěsti a její aktualizaci oživující mocí Ducha svatého.
Reformační charakter spočívá v neustálém pročišťování dosavadní církevní tradice na základě biblické zvěsti pod normou Ducha Kristova.
Zpřítomnění jako liturgický princip
Sám živý Kristus, který se z Otcova příkazu a podle svých slibů v moci Ducha svatého spásně zpřítomňuje při svátostném jednání církve, si z ní činí své tělo na této Zemi.
Úcta k vědecké pravdě a otevřenost vůči světu
Poslední Pravda je jen jedna. Poznávání této konečné Pravdy je pouze částečné. Pravdu chápeme nejen jako princip poznání, ale jako odpovědný vztah k Bohu i k člověku. Co je pravdivé, je i dobré (charakter etický); co je pravdivé, je i krásné (charakter estetický). S tím souvisí kladný a porozumivý vztah ke světu vůbec. Věrné zvěstování evangelia současnému člověku znamená dějinnou tvořivou moc.
Svoboda svědomí
Z lidské strany otevírá obzor pluralismu názorů a postojů. Svobodě rozumíme jako plné osobní poslušnosti a odpovědnosti milosti a pravdy, která se stala v Ježíši Kristu (Základy víry CČSH, 49). Uplatňuje se ve vnitřním respektu k základním duchovním hodnotám a k rysům vlastní církevní tradice. Je svobodnou od lidských nálezků církevních dějin (Základy víry, tamtéž), srovnej Mistr Jan Hus.
|
