|
Historie
Metodismus jako církev se hlásí k odkazu světové i české reformace. Počátky hnutí se datují do 1. pol. 18. stol. v Anglii. Anglikánský farář a učitel na oxfordské univerzitě John Wesley prožil v květnu 1738 duchovní probuzení. V tomto probuzeneckém duchu pak začal kázat ve své církvi. Na jedné straně se setkal s nadšením - z toho vyrostlo nové hnutí, ale na druhé straně také s protivenstvím, které vyústilo v zákaz jeho působení na anglikánské půdě. Pro české křesťanství je zajímavé a důležité, že to byli misionáři ochranovské Jednoty bratrské, kteří Wesleymu otevřeli duchovní zrak pro plné biblické křesťanství. Wesleye spojovaly s Ochranovskými veliké sympatie. Vytvářel skupiny lidí, kteří se pod jeho vlivem a jeho službou duchovně probudili. Většinou to byli lidé, kteří pocházeli ze sociálně slabých vrstev společensky nízko postavených a z problematických rodin. Ve skupině pak vždy ustanovil jednoho vedoucího, aby ostatním sloužil: pravidelně se s nimi scházel, četl s nimi Bibli a modlil se s nimi.
Protože byl Wesley výborný organizátor a pochopil potřeby tehdejší doby i jednotlivců, vznikla časem organizace, jež vešla do dějin jako metodistická církev. Název sám byl starší než toto hnutí. Byla to původně nadávka pro skupinu studentů v Oxfordu, která se dávno před rokem 1738 scházela nejprve pod vedením Charlese a pak Johna Wesleye k systematické, metodické četbě Písma svatého (i v originále), řeckých klasiků, a k modlitbám i osobním rozhovorům. Většina členů tohoto kroužku později pracovala v probuzeneckém hnutí. Wesley sám nikdy žádnou metodu spásy nevypracoval. Chápal svou práci jako misii uvnitř anglikánské církve. K ní se stále hlásil a až do konce svého života se považoval za anglikánského duchovního. Zákaz kázání a služby a odmítnutí vysluhování svátosti metodistům jej donutil, aby pro službu a misii v Americe ordinoval první spolupracovníky. Tak postupně došlo k oddělení tohoto proudu křesťanství. V anglosaském světě pak rychle vyrostlo nové církevní společenství a s ním se rozšířila i misie v mnoha státech světa, na všech kontinentech.
V Československu začala metodistická církev svou práci po 1. světové válce řadou biblických přednášek, evangelizací, rozšiřováním Biblí a sociální pomocí. Nejprve v Praze a na místech, kde nebyla živá práce jiných evangelických církví, později i v dalších oblastech a také na Slovensku. Veškerou finanční tíhu nesla americká metodistická církev. Vyslala sem první kazatele, Čechy, kteří v USA působili. Chtěla tak evangelizační činností splatit české církvi to požehnání, jež kdysi přijala prostřednictvím Moravských bratří.
Poslání
Wesley kázal všude, kde k tomu měl příležitost. S kázáním spojoval i rozsáhlou sociální činnost. Tyto důrazy jsou pro metodistickou církev příznačné dodnes: evangelizace a sociální činnost.
Když byla církev zorganizována, bylo přijato 25 Článků víry, vybraných z 39 Článků víry anglikánské církve. Pro své skupiny Wesley sepsal Všeobecná pravidla, která církev podnes drží. Mezi Význačné nauky metodismu patří: všeobecné vykoupení (Kristova oběť je za všechny lidi), pokání (je prostředek, víra podmínkou spásy), ospravedlnění z víry, potřeba znovuzrození, svědectví Ducha svatého (že jsem dítětem Božím), svatost a posvěcení života, možnost konečného odpadlictví (nemáme to nadosmrti jisté).
|
