|
Na území České republiky působí od počátku křesťanství v 9. století latinský obřad, velmi záhy následovaný ritem východním, který ovšem zanikl v průběhu věků. Na naše území se zčásti vrátil po první světové válce s příchodem pracovníků z východní části někdejší Československé republiky jako byzantský ritus. Je zastoupen nepatrnou částí věřících, kteří jsou organizováni v Řeckokatolické církvi. Naprostá většina pak patří do Římskokatolické církve latinského obřadu.
Historie
Křesťanství se na naše území dostalo jednak ze Západu a začalo pokřtěním 14 vladyků v Řezně v roce 845 a z Východu časově omezenou akcí soluňských bratří sv. Cyrila a sv. Metoděje, kteří přišli na Moravu v roce 863. V průběhu dvou set let získal úplnou převahu latinský ritus. Slovanští mniši působící v klášteře na Sázavě, byli z rozkazu Břetislava II. v roce 1097 vypuzeni.
Církev od samého začátku své existence usilovala o vzdělanost v zemi a charitativní pomoc obyvatelstvu. Zakládala školy, především při klášteřích a při biskupských chrámech a špitály. Vychovávala duchovenstvo.
V roce 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství a tím vytvořena nová církevní nezávislá správa. Podléhala jen římskému papeži. Karel IV. v roce 1348 vydal zlatou bulu, jíž se schválením papeže založil pražskou univerzitu na způsob vysokého učení pařížského. V téže době na radu arcibiskupa Arnošta z Pardubic vydal zakládající listinu slovanského kláštera na počest sv. Jeronýma.
Tam se přestěhovali mniši řádu sv. Benedikta z Chorvatska. V tomto klášteře na Slovanech nebo v Emauzích se konaly bohoslužby ve slovanském jazyce.
Římskokatolická církev se zasloužila o kulturní povznesení národa. Svědčí o tom četné gotické a barokní chrámy, a všemi uznávaná barokní hudba. Jsou výrazem nepomíjející hodnoty, duchovní tradice katolicismu, a chloubou našeho národa.
Poslání
Základní cíle Římsko a Řeckokatolické církve vycházejí z Ježíšova poslání zvěstovat světu evangelium (Mt 28,19n), sloužit v lásce druhým (J 13,14n, J 13,34n), obracet se k Bohu v Ježíšově jménu (J 16,26) jako k milovanému otci (Mt 6,9-13) pod vedením Ducha Svatého (J 16,7-15) v očekávání konečného naplnění v slávě Boží a světle Vzkříšeného Krista, Beránka Božího (Zj 21,1-22,5). Značný důraz se v ní klade na jednotu (J 17,11) a trvalou kontinuitu církve (Mt 16,18), zaručovanou také petrovskou službou římských biskupů (J 21,15-17).
Ve společenství křesťanských církví v ČR připadá Římskokatolické církvi zvláštní místo a mimořádná odpovědnost jako církvi nejrozšířenější. Je si vědoma nutnosti obnovit sebe samu i celou společnost Kristovým Duchem. K tomu chce přispět nejen Desetiletím duchovní obnovy národa, ale i připravovaným plenárním sněmem. Chce v míru a křesťanské lásce spolupracovat se všemi, kdo vyznávají Kristovo jméno, a podporovat všechny a všechno, co se děje pro dobro lidí a slávu Boží. Bude se zasazovat pro spravedlnost, řád, pokoj, lidská práva a všelidskou solidaritu v celé společnosti a podporovat zejména nejslabší: chudé, opuštěné, nemocné, vězně, děti žijící v neuspořádaných poměrech i umělým potratem ohrožené děti nenarozené, menšiny a vykořisťované, staré a ty, kdo stojí na okraji společnosti.
Římskokatolická církev pro své kulturní tradice a hodnoty může být naší společnosti mostem k jejím pravým kořenům i k duchovnímu světu Západu.
Řeckokatolická církev symbolizuje naši spjatost s Východem a hloubkou svých modliteb a své liturgie uvádí věřící do blízkosti Vzkříšeného Pána.
Jednota obou církví v učení, svátostech i úřadu pak dává příklad možné jednoty v různosti přes hranice kultur.
|
