|
Rodinný stav obyvatel se do vztahu k církvím či k víře výrazně nepromítá. Z jednotlivých kategorií tohoto stavu lze konstatovat diference pouze u dvou výrazně odlišných skupin, a to svobodných a rozvedených. Srovnání údajů o věřících a osob bez vyznání naznačuje, že v průběhu uplynulého desetiletí došlo k výraznému sblížení ve věku vstupu do manželství těchto obou kategorií. Věřící již nevstupují do manželství později, odložený vstup do manželství lze konstatovat, bez ohledu na víru, prakticky shodně u obou skupin. Nepatrně nižší procento svobodných, věřících římskokatolického vyznání, v obou nejnižších věkových kategorií je dané velkou váhou této kategorie a vyplývá spíše z větší zodpovědnosti těchto osob a z úcty k posvátnému stavu manželskému (je u nich menší četnost nesezdaných soužití). Pozdější uzavírání do manželství se však nadále projevuje u evangelického vyznání a československého husitského, a to jak u mužů tak žen. Malý absolutní počet těchto osob však nedovoluje činit obecné závěry.
| Tab. 6 Podíl svobodných věřících a svobodných osob bez vyznání na úhrnu příslušné věkové skupiny |
  Zvětšit tabulku |
 Na rozdíl od změn ve věku vstupu do manželství pokračuje nadále stav, že věřící méně častěji uzavírají manželství než osoby bez vyznání. Situace, která byl zjištěna v roce 1991, tedy vyšší procento svobodných osob u věřících oproti osobám bez vyznání, se prakticky nezměnila. Tyto odlišnosti nalezneme u všech nejvýznamnějších církví, přičemž výraznější je tento rozdíl u mužů než u žen. V případě nejrozšířenější Církve římskokatolické lze tento stav mj. vysvětlit rovněž celibátem, který církev vyžaduje u svých duchovních, a to včetně vyššího počtu řeholníků a řeholnic objevující se právě v tomto desetiletí.
Tab. 7 Podíl rozvedených věřících mužů a žen a rozvedených mužů a žen bez vyznání na úhrnu příslušné věkové skupiny
|
Zvětšit tabulku |
 Další rozdíl, který bylo možné konstatovat již i v roce 1991 je mezi podíly rozvedených v případě věřících oproti osobám bez vyznání. V nejnižším věku, kde však je těchto rozvodů logicky nejméně a proto čísla nejsou tak průkazná se mírně snížil, zatímco ve vyšším věku došlo k prohloubení této diference. V roce 1991 byl např. ve skupině 30 - 34letých podíl rozvedených věřících 7,4% a rozvedených osob bez vyznání 8,8 %, rozdíl tedy činil jen 1,4 procentního bodu. Z výsledků za rok 2001 zjišťujeme, že u věřících vzrostl tento podíl na 9,0 %, kdežto u rozvedených bez vyznání se zvýšil na 13,1 %. Rozdíl zde tedy představuje již 4,1 procentního bodu. Údaje tabulky přitom ukazují, že v případě žen je tento rozdíl ještě výraznější než u mužů. I když nelze uvedené skutečnosti přeceňovat a především z nich činit obecně platné soudy lze uvést, že se zde projevuje jistě zodpovědnější přístup věřících osob k manželství daný rovněž trvalou premisou o posvátnosti této instituce a její nerozlučitelnosti. Při pohledu podle jednotlivých církví je zřejmé, že tato zodpovědnost je nejvýraznější, tedy nejnižší podíl rozvedených, je u Církve římskokatolické a to více v případě žen než u mužů. |
