| Po čtyřicetiletém odstupu šetřila poslední dvě sčítání, v roce 1991 a 2001, opět náboženské vyznání obyvatel. Ve srovnání s posledním zjišťováním v roce 1950, případně s předcházejícím sčítáním v roce 1930, došlo v důsledku postupující sekularizace, zesílené u nás po roce 1950 všestranně podporovaným ateismem či přímo "bojem - proti náboženství", došlo k výraznému poklesu věřících a naopak ke vzrůstu osob bez vyznání. Pro dokreslení konkrétní situace si uveďme, že v roce 1950 bylo pouze půl milionu obyvatel, tedy 5,8 % bez vyznání a naopak více než 90 % obyvatel, početně více než 8,3 milionu osob uvádělo svoji příslušnost ke konkrétní církvi. V roce 1991 počet osob hlásících se k náboženskému vyznání dosáhl 4,5 milionu a představoval přibližně dvě pětiny všech obyvatel (43,9 %). Poměr věřících vůči "nevěřícím" je tedy podle tohoto zjištění zhruba shodný, osoby hlásící se k církvi mírně převyšují osoby bez vyznání v počtu 4,1 milionu.
Údaje zjištěné v roce 1991 jsou přitom do určité míry výjimečné. V té době se vedly poměrně rozsáhlé diskuse o zařazení této otázky, diskutovalo se o formulaci dotazu, zda vůbec zjišťovat církevní příslušnost jako v předcházejících sčítáních, probíhaly mediální polemiky včetně protestů občanů a odmítajících petic. To že se tato citlivá otázka šetřila relativně krátce po převratných událostech v roce 1989 spolupůsobilo rovněž na zjištěné vysoké počty občanů hlásících se k církvím a především k Církvi římskokatolické. Současně také poměrně vysoký počet občanů z různých důvodů často i protikladných, využil možnosti dobrovolnosti odpovědi a na otázku neodpověděl.
O deset let později, v roce 2001, těchto problémů nebylo. Otázka po náboženském vyznání byla pouze, i ve spolupráci s představiteli církví, upřesněna a to jak formulačně tak rovněž formálním uspořádáním včetně vysvětlivek. Z hlediska samotného časového vývoje došlo v průběhu devadesátých let minulého století, k podstatným změnám ve společnosti i v myšlení jednotlivých občanů, a také k nenaplněným očekáváním v činnosti jednotlivých církví, což se vše podílelo na poměrně výrazném poklesu religiozity. Po zjištěních v roce 1991, jenž vzhledem ke všem okolnostem ukázaly na relativně pozitivní stav, byly údaje posledního sčítání do určité míry překvapující. Potvrdily totiž pokračování trendu, který neodpovídal některým náznakům daným na počátku devadesátých let a nebyl ani v souladu s tendencemi v jiných středoevropských zemích. Ve Slovenské republice se například, podle sčítání provedeného rovněž v roce 2001, počet věřících oproti roku 1991 o téměř jednu pětinu zvýšil a jejich podíl na celkovém počtu obyvatel dosáhl 84,1 %.
Změna ve srovnání s údaji sečtenými v roce 1991 je daná především výrazným poklesem věřících osob a současně zvýšením počtu osob bez vyznání. Pokles počtu věřících je představován více než jedním milionem dvěma sty tisíci, tedy více než jednou čtvrtinou. Naopak téměř dvoumilionový nárůst osob bez vyznání zůstává přes všechna objektivní či subjektivní vysvětlení zcela jednoznačným faktem, potvrzujícím naše již déletrvající řazení mezi nejvíce ateistické země Evropy. Diskuse, které se v době zveřejnění těchto výsledných údajů objevily, ústící mnohdy ve zpochybňování či zlehčování těchto údajů, nakonec vedly k následujícím úvahám. Zjištěné údaje nemá cenu přeceňovat, neboť vychází z faktu, že náboženské vyznání je soukromou záležitostí každého lidského jedince. To potvrzuje rovněž skutečnost, že údaj nemusel být občany, s odvoláním na příslušný paragraf zákona č. 158/1999 Sb. "o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001", který vychází z Listiny základních práv a svobod, vyplněn. Údaj o počtu věřících a osob bez vyznání jsou více méně svobodnou deklarací každého občana jeho vztahu k náboženství, a konkrétně k příslušné církvi nebo náboženské společnosti. Neprezentují tedy počet členů jednotlivých církví a naprostou většinou těchto církví taky nejsou tak chápány (jinou skutečností je, že jim poskytují i přes daná omezení reprezentativní a časově aktuální údaj o stavu religiozity u nás). Některými představiteli církví byla v této souvislosti také zdůrazňována nutnost nefascinovat se nějakými čísly, která nemohou být výpovědí o náboženském stavu společnosti, ale soustředit se na duchovní klima společnosti, "na lidi, kteří jsou hledající a na ty, kteří nějakým způsobem věří, ale nikdy se nebudou identifikovat s církevní institucí" (biskup Václav Malý).
|
